O Anglické historii
Jako mnoho evropských hlavních měst i Londýn vyrostl na velké řece. Vysoká přílivová vlna na Temži umožňovala vyplouvání lodí do vnitrozemí. Osídlení a jméno místa je zahaleno minulostí. Je pravděpodobné, že název Londýn vznikl z keltského názvu Liyn-Din nebo Liyn-Dun ( Jezerní pevnost ), což odpovídá charakteru místa; koryto Temže bylo dříve mnohem širší, břehy bažinaté. Zdejší Keltové podlehli nájezdům Římanů. Za vlády Claudia okupovalo římské vojsko Londinium. Claudiova výprava byla doprovázena také slony a tento fakt se dostal do londýnských pověstí.
Období římské říše (61-157)
V sedmém roce vlády římského císaře Nera se vzbouřili místní Keltové, zmasakrovali obyvatele Londýna a město vypálili. Římané se však přesto udrželi a město obnovili. Počátkem 4. stol. město zabíralo půlkruh ohraničený asi pět kilometrů dlouhou, silnou kamennou zdí (výška 6,5 m, šířka 2,5 m) a břehem řeky Temže. V té době zde žilo asi 40 000 lidí. Do města vedly brány zesílené věžemi a baštou u brány Cripplegate. Již tehdy byl asi postaven nedaleko místa dnešního London Bridge dřevěný most. V centru Londonia ( Cornhill ) stála velká bazilika zasvěcená perskému božstvu světla Mithrasovi. U bran bývaly lázně. Město bylo zásobeno vodou z řek Temže, Fleet a Walbrook.
V průběhu 4. stol. prosperita města upadala a ještě před tím, než císař Honorius odvolal své legie, bylo pobřeží zamořeno piráty a saskými nájezdníky. Další osudy Londonia jsou nejasné, ztracené v temnotách nájezdů Anglů, Dánů a Jutů. Další vývoj je zachycen až v souvislostech s křesťanstvím.
Raný středověk
Etheltbert, saský král, zakládá v městě v 7. stol. kostel St. Paul`s a král východních Sasů Sebert klášterní chrám ve Westminsteru zasvěcený sv. Petrovi na místě římského chrámu Apolla. Později se však Londýňané navrátili ke své víře a křesťany z města vyhnali. V roce 851 město napadli Dánové a zničili vše, co zbylo po Římanech. Král Alfréd pochopil strategickou důležitost města a osvobodil jej roku 883, zpevnil jeho hradby a z obyvatel vytvořil silnou armádu. Za vlády Edgara ( pol. 10. Stol ) začali se v Lunduntownu ( tehdejší název ) usazovat francouzští obchodníci s vínem, později němečtí obchodníci a za dánského krále Knuta ( roku 1016 ) se v místech dnešního kostela St. Clement Danes zabydleli Dánové. Další památkou na dánské dobyvatele ( 1016 - 1042 ) je zřejmě název čtvrti Hackney ( Haakon`s Island ). V těchto letech také osada na jih od London Bridge získává na důležitosti a dostává výsadní královská práva na trhu.
V roce 961 zachvátil město požár a zničil kostel St. Paul`s a o 21 let později další požár zlikvidoval poslední památky z římských dob. Kolem roku 1060 král Eduard Vyznavač opusti své dosavadní sídlo Wardrobe Palace a přenesl je o 2,5 km proti proudu Temže do Westminsteru, který byl tehdy ostrovem v bažinatém ústí řeky Tyburn . Nechal zde rozšířit klášterní chrám sv. Petra; vzniklo Westminsterské opatství. Nový kamenný palác byl postaven namísto starého, který kdysi obýval Knut. Chrám byl vysvěcen na vánoce roku 1065 a o rok později zde byl korunován Vilém Dobyvatel. Od té doby zůstalo opatství v úzkém spojení s anglickými vládci na téměř 1000 let. Probíhaly zde korunovace králů i jejich pohřby do roku 1766 a později se opatství stalo posledním odpočinkem mnoha slavných osobností. Vilém Dobyvatel hned po korunovaci Londýn opustil a usadil se v Barkingu ( nynější 16. obvod Velkého Londýna ), zatímco v Londýně nechal stavět pevnosti na ochranu před nestálými obyvateli . Tou nejdůležitější byla věž White Tower, který dodnes stojí ve své původní podobě a je památkou na normanské období i symbolem samotného Londýna. Vstup do města byl po dřevěném mostě London Bridge nebo bránami ve staré římské zdi: Ludgate a Newgate na západě, Aldrsgate, Cripplegate a Bishopsgate na severu a Aldgate na východě. Dodnes se zachovali jen v názvech ulic City. Po požáru roku 1136 byl postaven kamenný kostel St. Paul`s a roku 1176 začala stavba kamenného London Bridge ( ukončena roku 1209 ). Postupně na něm vyrostly domy a obchody, a tak vznikl pitoreskní architektonický celek, který však omezoval samotnou dopravu po mostě i plavbu a ohrožoval i životy lidí. Roku 1758 byly proto domy odstraněny. Požár představoval pro Londýn stálé nebezpečí pro hustou zástavbu dřevěných staveb. Přesto jsou i dnes k nalezení památky na normanský Londýn, např. kostel St. Bartholomew-the-Great, v jehož areálu vznikla i nejstarší londýnská nemocnice. Počet obyvatel zvyšovaly i kolonie cizích obchodníků. K Dánům a Němcům se přidali Gaskoňci, Flámové a Lombardi. Z důvodů zničení konkurence byli Židé vypovězeni v roce 1290. Koncem 12. stol. žilo v Londýně na 40 000 obyvatel. Začaly se formovat cechy a cechovní spolky. Prvním zvoleným starostou City of London byl v roce 1189 Henry Fitz Elwin. To byl první krok k správní samostatnosti City, která se udržela přes všechny reformy až dodnes. Upevněním těchto svobod byla Magna Carta, která roku 1215 ustanovila roční funkční období starosty City Příchodem mnišských řádů ve 13. Stol., např. dominikánů (1221) , františkánů (1223), karmelitánů (1241) či augustiniánů (1253) se zvětšil počet sakrálních budov, obzvlášťě v chudších čtvrtích, kde mniši vykonávali svou misijní činnost. Výskyt výstavných kamenných domů v chudých čtvrtích nebyl v Londýně 13. stol. ničím ojedinělým. Mnohé šlechtické rodiny žily v sousedství největší chudiny. Hrabata y Arundela měla svůj dům v Bishopsgate, vévoda z Gloucesteru ( bratr Jindřicha V. ) si postavil dům nedaleko Puddle Dock a dokonce Černý Princ, syn Eduarda III., žil na Fish Street Hill nedaleko rybího trhu Billingsgate.
14.-15.století
Vstup do města vedl padacími mosty přes brány, uliční zástavba byla labyrintem spletitých uliček vedoucích k tržištím a pouze hlavní ulice byla poněkud širší a pravidelnější. Strand, hlavní silnice mezi City of London a City of Westminster, byla po obou stranách zastavěna výstavními paláci a zahradami šlechty. Bohatí obchodníci, také bydlící v palácích, se také začali sdružovat v určitých oblastech, např. kolem Guildhall, který byl správním střediskem City. Další oblastí byl prostor kolem trhovišť na Cheapside, kde byly bohaté cechovní domy, např. Brewers` Hall, Gilders` Hall, Goldsmiths`, Saddlers`, Grocers` Hall. V této době vynikají další osady mimo zdí City, na severu Holborn, Whitchapel a další, proti proudu nad Southwarkem to byl Lambeth, kde si arcibiskup canterburský začal stavět svůj palác, či naproti, na severním bažinatém břehu, vyrostl York Palace. Kostel St. Paul`s, kromě toho, že byl místem svatých rekvilií, byl také místem, kde se setkávali právníci se svými klienty a dokonce tam byla právnická škola.
Jindřich III. však zakázal vyučování práv v Londýně, aby tak posilnil nově založenou univerzitu v Oxfordu v roce 1234. Od té doby se právníci usadili za zdmi City na majetku biskupa z Lincolnu, kde kole roku 1370 založili Society of Lincoln`s Inn. Jiní si pronajali pozemek lorda Gray de Wilton a vytvořili Society of Gray`s Inn. Třetí skupina právníků vytvořila Societies of the Middle and Inner Temple na majetku templářů ( řád zrušen papežem Klimentem V. v roce 1312 ). Londýn 15. Století, i když měl kolem sebe množství narůstajících předměstí a vesnic, zůstal nadále středověkým městem za hradbami. Původní londýnské přístavní hráze byly v ústí řek Walbrook ( Dowgate ) a Fleet ( Bridewell, Puddle Dock ) a další na Temži ( Billingsgate, Queenhithe ), na což dodnes upozorňují názvy ulic severního břehu mezi mosty Blackfriars a Lon
